Energetika.cz .:. Vše, co chcete vědět o energii, ale bojíte se zeptat...

Mapa portálu RSS Databáze firem Hestia Reklama Provozovatel

Energoblog



Rozúčtování nákladů na vytápění bývají zcela nevěrohodná

8.7.2009

Článek je určen především pro statutární orgány bytových družstev, ale může být užitečný i pro jednotlivce, kterým nejsou příliš jasné důvody, proč mezi domácnostmi existují tak příkré rozdíly v nákladech na vytápění, a chtějí se nad touto problematikou hlouběji zamyslet.

Vyhláška o rozúčtování nákladů

Metodické pokyny k vyhlášce MMR č. 372/2001 Sb. o pravidlech pro rozúčtování nákladů na tepelnou energii říkají zcela nekompromisně, že se při rozúčtování rozdělují náklady na tepelnou energii na vytápění, nikoliv množství tepla, které bylo dodáno jako ekvivalent tepelných ztrát bytů a celého objektu (tj. "spotřebovalo" se, aby byla zajištěna požadovaná tepelná pohoda v jednotlivých bytech). Mnohá SVJ a bytová družstva se dosud s tímto cílem neztotožnila.

Tepelná pohoda je výsledkem kumulace provozního výkonu otopného tělesa, tepelných zisků z rozvodu tepla a dále zisků (ztrát), které prostupují stěnami z vytápěných bytů do bytů se zcela uzavřeným otopným tělesem.

Takto komplexně přistupuje k problematice tzv. denostupňová metoda, která pomocí čidel registruje tepelnou pohodu jednotlivých bytů a nemá proto potřebu rozlišovat, z kterého zdroje pochází. Dominující část bytových družstev (SVJ) však volí pro účely rozúčtování mnohem levnější variantu - odpařovací nebo elektronické indikátory; alarmující nadpis článku se vztahuje právě k nim.

Hlavním nedostatkem indikátorů je to, že registrují jen povrchovou teplotu otopného tělesa a tato jejich jednostrannost přiměla MMR k rozdělení celkových nákladů na vytápění na dvě složky (obvykle v poměru 50:50) s tímto komentářem:

  • tzv. spotřební složka vyjadřuje tu část nákladů na tepelnou energii pro vytápění, která se do daného prostoru šíří z otopných těles v něm umístěných; je rozpočítávána podle korigovaných náměrů indikátorů,
  • tzv. základní složka vyjadřuje naproti tomu náklady na tepelnou energii, která může být dodána do prostoru místnosti bytu prostupem stěnami a přestupem z vnitřních rozvodů tepla, a která rovněž vyjadřuje část nákladů na temperování společných částí domu. Tato složka se rozúčtuje mezi domácnosti podle jejich podílu na započitatelné ploše objektu.

Z předchozího je zřejmé, že byty, které mají během zúčtovacího období neustále vypnutá otopná tělesa se na úhradě spotřební složky nepodílí a ani nemohou podílet (mají nulové náměry). Na případnou kritiku mají stereotypní odpověď typu "mně stačí k vytápění stoupačky a na nákladech na jejich provoz se podílím v rámci základní složky poměrem podle podlahové plochy".

V dalším si ukážeme, že pravidla, která stanoví vyhláška k rozúčtování celkových nákladů na tepelnou energii, jsou příliš obecná a zkreslují rozložení nákladového břemene mezi bytové jednotky. Nejdůležitější je ovšem to, že vyhláška ignoruje skutečnost, že se náklady na tepelnou energii skládají ze dvou funkčně odlišných složek.

Chybná interpretace nákladů na vytápění

Ceny tepelné energie jsou regulovány. Jejich výše podléhá schválení Energetického regulačního úřadu, a to na základě údajů poskytovaných jednotlivými teplárenskými společnostmi podle určitého kalkulačního vzorce.

Je třeba dodat, že regulace cen neznamená, že jsou ve všech lokalitách stejné, a to jak co do jejích celkové výše, tak skladby. Je to dáno tím, že jednotlivé teplárenské společnosti mají mnohdy velmi odlišné výrobní a distribuční podmínky.

Následující údaje se vztahují k Pražské teplárenské (PT), tarifní skupině A (menší odběratelé) s odběry z distribuční sítě z pražské teplárenské soustavy:

Složka nákladů Podíl v % Popis
Proměnné náklady 60 náklady přímo závislé na množství dodávaného tepla (paliva, aditiva, technologická voda, el. energie apod.)
Stálé náklady 40 náklady, které nejsou přímo závislé na množství dodávaného tepla (mzdy, odpisy, údržba, režie apod.)
Celkem 100 vč. rozpuštěného zisku

Druhou položku, stálé náklady, definuje ceník PT jako "plat za sjednané množství stanovený za rezervaci výkonů zdrojů a dopravní kapacity distribuční soustavy"; položka je sjednávána s odběratelem před započetím zúčtovacího období a je stanovena fixní částkou.

Jinak řečeno, tato položka představuje paušál za pohotovost dodávky tepelné energie, která je zajišťována bez ohledu na to, zda spotřebitel tepelnou energii odebírá či neodebírá, neboť teplo o požadované teplotě je neustále k dispozici u každého spotřebitele, a to i v případě jeho dlouhodobé nepřítomnosti. Proto je logické, aby tyto náklady hradili všichni spotřebitelé bez ohledu na výši odběru; vzhledem k tomu, že je nemůže konečný spotřebitel ovlivnit, nesporně patří k těm nákladům, které jsou hrazeny podle podlahové plochy.

Podobných paušálů existuje v ekonomice bezpočet. Například hned ve stejné vyhlášce MMR stanoví, že se 30 % z celkových nákladů na ohřev studené vody rozpočítává podle podlahové plochy. Řada domácností význam tohoto ustanovení nechápe, a proto často přichází na odbor teplárenství MPO stížnosti typu "čím více šetřím (čím méně spotřebuji teplé vody) tím více platím za kubík spotřebované TUV", K tomu odbor vysvětluje, že "to je sice pravda z hlediska matematického propočtu, ale opomíjí se při tomto zavádějícím uvažování důležité skutečnosti. Část nákladům na zajištění dodávky TUV v požadované kvalitě (teplota, tlak) v každém výtoku je nutno vynakládat bez ohledu na spotřebované množství. Výše těchto nákladů odpovídá právě průměrně 30 % z celkových nákladů."

Rozpočítávání neměřených tepelných zisků

Podle současných pravidel se neměřené tepelné zisky rozpočítávají podle podlahové plochy. Toto pravidlo ovšem v sobě skrývá nebezpečí povážlivého zkreslení nákladových relací mezi domácnostmi.

Rámcový pohled na závažnost neměřených tepelných zisků

Propočty toků neměřených tepelných zisků v bytových domech jsou velmi pracné a nákladné a v dostupné literatuře se téměř nevyskytují. Jednu z mála výjimek představují dílčí experimentální výpočty, které provedli autoři denostupňové metody GRADA 2000 v souvislosti s realizací projektu pro jedno pražské bytové družstvo.

V tomto článku není prostor pro to, abychom výsledky tohoto experimentu reprodukovali a spokojíme se proto jen s verbálním závěrem srovnání mezi dvěma sousedními byty: "Tepelné zisky z okolních bytů a ze stoupaček pokryjí celkové tepelné ztráty bytu 2+k.k. s vypnutými radiátory při zachování vnitřní teploty bytu 19°C a při venkovní teplotě +1°C. Tyto zisky v případě použití radiátorových indikátorů představují neměřené teplo, které uživatel 2+k.k. nezaplatí. Naopak toto teplo zaplatí uživatelé okolních bytů, pro které jsou prostupy stropem a podlahou tepelnou ztrátou, a které bude zaregistrováno na jejich indikátorech, přestože jej předají sousednímu bytu 2+k.k."

"Indikátorová metoda" k takovémuto komplexnímu pohledu nemůže dojít a proto nezbývá pozorovat oba zdroje neměřených tepelných zisků (ztrát) odděleně.

Tepelné zisky ze stoupaček

Teplo předávané ze stoupaček není měřeno a konečný spotřebitel nemůže jeho množství ovlivňovat. Podle kvalifikovaných odhadů, představuje v průměru okolo 8 % množství předaného otopnými tělesy. Vzhledem k tomu, že radiátory jsou opatřeny termostatickými ventily, které uzavírají přívod topné vody v závislosti na teplotě místnosti, zvyšuje se poměr mezi tímto tzv. nuceným teplem a teplem měřeným z otopných těles u celého objektu na cca 20 %.

V jednotlivých bytech ovšem tento poměr kolísá; spodní podlaží mají rozvody větších průměrů než podlaží vyšší a v posledním podlaží jsou rozvody minimální. V objektech s rozdílně velkými bytovými jednotkami lze navíc zpravidla zjistit, že garsoniéry mají nepoměrně větší tepelné zisky ze stoupaček než vícepokojové byty.

To jsou pádné důvody pro zohlednění stoupaček v rozúčtování, a to podle jejich jmenovitého výkonu instalovaného v jednotlivých bytových jednotkách.

Tepelné zisky/ztráty způsobené prostupem stěn

Jednotlivé byty nejsou tepelně izolovanou jednotkou, ale jsou součástí celého objektu, v němž se tepelné toky řídí fyzikálními vlastnostmi tepla a jsou proto ovlivňovány tepelným odporem stěn. Teplo tak prostupuje stěnami z okolních vytápěných bytů i do bytů se zcela uzavřeným otopným tělesem.

Jak jsem již uvedl, propočty těchto tepelných zisků jsou velmi sporadické a nesystematické. Nicméně dovolují soudit, že jsou ještě mnohem vyšší než v případě stoupaček.

Pro jejich zohlednění je třeba vyjít z nějakého spolehlivějšího odhadu o pravděpodobné výši těchto transferů. V dalším kroku je pak možno je nelineárně rozvrhnout mezi oba protipóly, tj. mezi byty, které v daném procesu teplo ztrácejí, a byty, které naopak na něm profitují.

Pravidla pro rozúčtování nákladů na vytápění potřebují zásadní revizi

V únoru 2009 jsem obdržel od odboru bytové politiky MMR sdělení k mé stížnosti na chyby v rozúčtování pomocí "indikátorové metody", které stojí za to ocitovat: "Správnost postupu nelze zdůvodnit vágně odkazem na dodržení pravidel, když je zřejmé, že na výsledek rozúčtování nákladů mají vliv další, do výpočtu nezahrnuté okolnosti. Představa vycházející z náměru indikátoru, ztotožňující jej se spotřebou tepla v místnosti, odporuje zákonu č. 505/1990 Sb., o metrologii. Tvrzení o šetření či plýtvání teplem nelze opřít o zkušenost s výsledky jednoparametrického stanovení spotřební složky úhrady podle náměru indikátoru. Uplatnění indikátorů v praxi je pod vlivem systematických chyb a chyb tohoto "poměrového měření". Způsob jak se s těmito nejistotami vyrovná konkrétní výpočtová metoda je závislý na důmyslnosti komplexního řešení problematiky, které je v kompetenci vlastníka ústředně vytápěného objektu. Teplo předané do bytu, které se oceňuje formou předepsané úhrady, je kumulací provozního výkonu otopného tělesa a tepelných zisků z rozvodu tepla a zisků z prostupů tepla z okolí vytápěných místností. Náměr indikátoru nemůže být použit jako měřítko hospodaření teplem. Vyšší hodnota náměru může být způsobena potřebou dodávat teplo z vytápěné místnosti do okolí. Spotřebitel, který tzv. šetří, nemůže být označen jako spořivý, pokud by např. jeho chování bylo podpořeno kalkulem získat teplo uhrazené sousedem. A naopak, konečný spotřebitel, který tzv. plýtvá teplem, nemůže být charakterizován pokud by "dotápěl" souseda".

Tyto citáty mně utvrzují v přesvědčení, že je třeba podrobit vyhlášku zásadní revizi, což je ovšem běh na dlouhé trati. Z výše uvedené podtržené věty lze ovšem vyvodit, že MMR není proti změnám v algoritmu výpočtu, pokud vlastník dospěje k závěru, že rozúčtování není v souladu s fyzikálními a technickými vlastnostmi objektu.

Pro mou praxi jsem z tohoto vyvodil možnost a nutnost pozměnit pravidla rozúčtování tímto způsobem:

Nákladová položka Podíl v % Pravidlo pro rozpočítávání
paušál za přípojku 40 podle podlahové plochy
temperování objektu 10 podle podlahové plochy
teplo z otopných těles 25 podle korigovaných náměrů indikátorů
stoupačky 10 podle výkonu
prostup stěnami 15 nelineární rozvržení tepelných zisků/ztrát mezi jejich příjemci/dárci
Celkem 100  

Nejdůležitější inovací je zahrnutí paušálu za přípojku k distribuční síti PT (v jiných lokalitách může být jeho podíl ještě vyšší). Díky tomu se sníží váha nynější spotřební a základní složky nákladů na polovinu s tím, že si mezi sebou zachovají současnou proporci 50/50. Současně s těmito věcnými změnami nahrazuji i nynější vágní terminologii transparentními pojmy.

Nepochybuji, že tento návrh vyvolá bouřlivou reakci především u externích firem, které se zabývají rozúčtováním nákladů, protože implicitně znamená značný zásah do nynějšího jednoduchého výpočtového stereotypu. Asi nenajde ani nadšení u řady vlastníků, kteří preferují potřebu stimulace úspor nákladů na vytápění na úkor jejich spravedlivějšího rozvržení.

Na závěr upozorňuji, že normy řady členských států EU připouští, aby se podle podlahové plochy rozúčtovávalo až 70 % celkových nákladů.

Naléhavost úprav

V této závěrečné kapitole se pokusím ukázat rozsah "poškození" při běžném způsobu aplikace "indikátorové metody". K tomu volím ukázku z nedávného rozúčtování v jednom pražském věžáku (s tím, že jsem se s víceméně stejným rozložením nákladového břemene setkal u dalších dvou věžáků, a to opakovaně).

Považuji za potřebné předeslat některé reálie, které stojí v pozadí kvantifikace:

  • údaje již zahrnují základní korekci zohledňující polohu místností v objektu a orientaci ke světovým stranám;
  • průměrné měrné náklady činí 125 Kč/m2;
  • průměrná vnitřní teplota bytů v objektu se pohybuje okolo 22°C;
  • v zájmu jednoduchosti uvádím celkové náklady jen pro třípokojové byty, které ostatně v objektu plošně i početně převažují.
Měrné náklady (objekt = 100) Počet bytů Náklady 3+1 [Kč] Tepelná pohoda [°C]
50 59 26 4 500 5 300 9 12
60 75 13 5 400 6 700 13 17
76 88 13 6 800 7 900 18 19
89 112 20 8 000 10 000 20 24
113 140 8 10 100 12 300 25 28
141 214 18 12 400 19 100 29 35
    98        

V tabulce jsou intervaly měrných nákladů dány do souvislosti s odpovídající úrovní tepelné pohody. Její výpočet je založen na všeobecně uznávaném poznatku, že každé zvýšení teploty místnosti o 1°C vede ke zvýšení nákladů na vytápění o 6 %. Toto pravidlo sice bezezbytku platí jen v určitém teplotním pásmu (cca mezi 18 °C a 25 °C), nicméně orientačně je lze použít i pro teploty vně tohoto pásma.

Na prvý pohled je zřejmé, že uvedený soubor není normálně rozložen. Ve čtvrtině bytů nedosahují měrné náklady ani 60 % průměru objektu, což teoreticky odpovídá tepelné pohodě pohybující se v pásmu okolo 11°C. V pětině bytů naopak přesahují měrné náklady průměr objektu o 40 % až 110 %, což odpovídá vnitřním teplotám mezi 28°C a 35°C.

Uvedené měrné náklady jsou v příkrém rozporu s možnými dosahovanými průměrnými vnitřními teplotami a také s fyzikálními principy a vlastnostmi tepla. Podle mého soudu, není pochyb o tom, že je to důsledek skutečnosti, že byty s nulovými nebo nízkými náměry hradí jen zmíněný paušál za přípojku bytu a přispívají maximálně k temperování objektu. Veškeré náklady na teplo předávané radiátory, na neměřené tepelné zisky stoupaček a neměřené tepelné ztráty/zisky tak hradí pouze vytápěné byty.

Autoři vyhlášky MMR jsou si nebezpečí extremních rozdílů v měrných nákladech vědomi a proto vyhláška obsahuje nouzovou pojistku v podobě ustanovení, že měrné náklady jednotlivých bytů nesmí překročit průměr objektu (=100) o více než +/- 40 %.

Díky této korekci splynou v uvedeném příkladě vyšrafované skupiny s jejich nejbližšími sousedy. Na prvý pohled jde o velmi radikální opatření, ve skutečnosti však jde jen o kosmetickou úpravu, představující zúžení teplotního pásma do hranic mezi 14°C a 27°C (nejde o můj výmysl, obdobné hodnoty jsou uvedeny i ve vyjádření MMR k mému dotazu) Zvláště prvá hodnota je zcela nesmyslná uvědomíme-li se, že se v daném věžáku pohybují teploty ve sklepních kójích i v zimním období okolo 13°C a ve vyšších patrech na společných chodbách dokonce přesahují 20°C.

V závěrečné části se pokusím porovnat mezi sebou výsledky rozúčtování nákladů ve dvou třípokojových bytech s rozdílnou úrovní tepelné pohody, variantně podle "indikátorové metody" a "denostupňové metody" (v příkladu jsou zachovány stejné parametry jako v předchozím srovnání).

  Byt A: 20 °C Byt B: 24 °C
Měrné náklady (objekt =100)    
denostupňová metoda 89 112
indikátorová metoda    
- původně 50 214
- po korekci "přípustnou odchylkou" 60 140
Rozúčtované náklady na vytápění v Kč    
denostupňová metoda 8 010 10 080
indikátorová metoda 5 400 12 600
rozdíl - 2 610 2 520

Při posuzování údajů na bázi denostupňové metody je třeba si uvědomit tyto skutečnosti:

  • metoda je založena na přímé registraci výsledné úrovně tepelné pohody v jednotlivých bytech pomoci čidel, které jsou současně v centrální jednotce dávány do souvislosti s venkovními teplotami;
  • při rozúčtování nákladů vychází z již citovaného poznatku o vztahu mezi růstem vnitřních teplot a nákladů;
  • vzhledem k těmto vlastnostem jsou její výsledky považovány za kriterium věrohodnosti "indikátorové metody"

Z příkladu je zřejmé, že by v případě denostupňové metody zaplatil byt B za teplotní rozdíl +4°C o cca o 25 % více než jeho soused. Tentýž rozdíl by mu při aplikaci "indikátorové metody" přišel mnohem dráže; jeho úhrada by byla vyšší o 100 %.

Uvedené příklady naznačují, že současný, běžně aplikovaný, způsob rozúčtování nákladů pomocí "indikátorové metody" překračuje hranici průkaznosti.

V předchozím jsem naznačil hlavní směry fundamentálních změn ve stávající metodice. Bezprostředně jsou však po ruce i některé nouzové možnosti korekcí. Patří k nim zohlednění neměřených tepelných zisků v rozúčtování. Problém neměřených tepelných zisků/ztrát prostupem stěnami lze zkrotit snížením přípustné odchylky měrných nákladů od průměru objektu, dejme tomu, do pásma +/- 20 %. Podobné opatření není v rozporu s intencemi MMR, které v metodických pokynech výslovně uvádí, že maximální odchylka - 40 % by měla být akceptována pouze v nezbytných a odůvodněných případech, například u neobsazených bytů či nebytových prostor.

Pro EkoWATT napsal Ing. Otakar Klokočník


Přidat názor

Diskuse


Jiné zdroje tepla

Marek Běl26.10.2009
S autorem v podstatě souhlasím, to že při použití indikátorové metody může dojít k nesmyslnému rozúčtování tepla považuji za větší zlo, než že při denostupňové metodě nebude postiženo nesmyslné větrání tepla otevřeným oknem. Velkou nevýhodou indikátorové metody je rovněž to, že uživatel bytu nemůže radiátor zakrýt nebo zastavět, aniž by si způsobil neopodstatněnou finanční škodu vlivem zvýšení jeho poměru. Denostupňová metoda však zanedbává jiné zdroje tepla v bytě, stačilo by ji však jednoduše upravit tak, že by se ještě změřila spotřeba elektrické energie a plynu uživatele bytu během otopného období a ta by se od vypočteného spotřebovaného tepla odečetla. (Jak říká jeden můj kamarád: "Po každém upgrade PC s ním vytopím pokoj navíc.")
Reagovat na příspěvek

Zafod5.8.2010
Jak by autor uvahy postupoval v případě bytů, kde by se topilo elektřinou? Jako Jánošík? To by domlouval na ČEZu, aby těm ubral a těm na elektroměru zase něco přidal? Popřípadě ten, kdo bydlí v nížině by dotoval topení lidem na horách? Dle mého názoru by se mělo centrální topení jako neekonomické zrušit. Vytápějí se jim trávníky, chodníky atd. Navíc ceny rostou daleko více než ceny elektřiny. El. topení je také daleko lépe regulovatelné a dá se lehce programovat.
Reagovat na příspěvek

RE: RE: Jiné zdroje tepla

Sova7.11.2010
Denostupňová metoda je duchařina sama o sobě a zpřesňovat jí ještě opravami na externí zdroje tepla je nemožné. Tedy jak říkáte musel by být koeficient na opravu z tepla vyzářeného z elektrické energie (pokud energie přišla do bytu stejně se v teplo nakonec proměnila), tento by se získal snadno náměrem elektroměru, ale jak zohledníte teplo získané osluněním, teplo vyzářené osobami (člověk vyzažuje cca 100W) popř jinými zdroji tepla. Aby tato metoda dala nějaký výsledek, muselo by být pod kontrolou větrání a to zohlednit také, protože po zavedení měření u nás v domě se nejvíce divili kuřáci, kteří byli zvyklí doma kouřit a větrat. Při denostupňové metodě by tito byli nepostihnuti ač \"vycamrají\" podstatně více tepla než ostatní ale doma mají stejnou pokojovou teplotu. Proto denostupňová metoda založená jen na náměru jakéhosi teploměru je nesmysl. Nejlepší metoda je měření skutečně dodaného tepla pomocí indikátorů, které se montují na zpětnou trubku otopných těles, to je nezpochybnitelné.
Reagovat na příspěvek

Zaslat odkaz na tuto sekci přátelům...

Zpět Zpět na přední stranu

Doporučujeme
Komerční sdělení
Náš e-shop

Energetické služby pro renovace rezidenčních budov v soukromém vlastnictví - Inovace a příležitosti

obrázek - Energetické služby pro renovace rezidenčních budov v soukromém vlastnictví - Inovace a příležitosti Cílem studie je pomoci vzniknout novým energetickým službám pro renovace budov.
Renovační potenciál rezidenčních budov, a s tím související úspora primárně energetických zdrojů, není v ČR ani zdaleka využíván. Doposud bylo renovováno asi 25 % rodinných a 40 % stávajících bytových domů, přičemž jde jak o dílčí renovace, tak o méně časté komplexní (hluboké) renovace. Přibližně 10 % českých domácností je ohroženo energetickou chudobou, tj. jedná se o takové domácnosti, které vydávají více jak 20 % svých celkových příjmů na energetické náklady domácnosti .
Klíčem ke vzniku a úspěchu energetické služby je zužitkovat motivační faktory pro renovace a pokrýt klíčové protirenovační bariéry.
Pokud nemá energetická služba zahrnovat pouze vysokopříjmové klienty, má být skutečně určena k velkému tržnímu zásahu, pak musí efektivně nabídnout zároveň kofinancování z půjčky. Inspirací pro podnikatelské subjekty jsou různé modely úspěšných stávajících energetických služeb v ČR nebo přenos zahraničních modelů do ČR.

Zobrazit všechny publikace

Nejčtenější
Komerční sdělení

Energetika.cz 2017 © Všechna práva vyhrazena Provozovatelem toho serveru je Ekowatt.

Původní Webdesign & engine navrhl TrPe - Lucifer.czPřestavba a správa LMsoft