 |
 |
| Pátek 19.4. 2024 |
Energoblog
Teplárny se připravují na skokové zdražení uhlí
Mgr. Tomáš Drápela |
5.10.2010 |
TEPLÁRNY SE PŘIPRAVUJÍ NA SKOKOVÉ ZDRAŽENÍ UHLÍ
Teplárenské společnosti se připravují na výrazné zdražení hlavní vstupní suroviny – uhlí a to už od počátku příštího roku. Podle oficiálních údajů má ke zražení suroviny (uhlí) dojít v roce 2012 a 2013, což se okamžitě projeví na finálních cenách pro domácnosti – spotřebitele. Ceny uhlí pak mají pozvolna růst až do roku 2020 – pokud nedojde k prolomení těžebních limitů. V případě prolomení těžebních limitů v severních Čechách mají teplárny zaručené dodávky zhruba do roku 2050.
„Uhlí na trhu není, což má za následek, že jeho ceny rostou skokovými čísly,“ říká Tomáš Drápela, místopředseda Teplárenského sdružení České republiky. Zatím jsou ceny tepla regulované. „Pokud však nebudou mít teplárny z čeho vyrábět, může stát, buď nebudou topit nebo si zákazníci za teplo pořádně připlatí.“ dodává Drápela. V teplárnách, elektrárnách, závodních energetikách a výtopnách se skoro dvě třetiny tepla získávají spalováním uhlí. To při 1,6 milionu zásobovaných domácností znamená, že ohrožena je v konečném důsledku dodávka tepla až pro 1 milion domácností, a to už jsou skoro 3 miliony obyvatel Česka.
V České republice je v současné době polovina domácností připojena na zdroj tepla z centrálních městských tepláren.
Možné alternativy
Téměř každé větší město nad 20 tisíc obyvatel má v současné době centrální výtopnu tepla, na jejichž zdroje je připojeno zhruba milion domácností České republiky. Uhelné palivo pro teplárny nelze ze sta procent ničím nahradit.
Nejjednodušší podpůrnou alternativou je biomasa, kterou řada tepláren už používá, například teplárna v Plzni. „Snažíme se pracovat s alternativou, pálíme dřevní odpad vznikající těžbou v lese, biopalivy vypěstovanými zemědělci nebo pivovarským mlátem vzniklým jako odpad z pivovaru. Jsou to však dílčí položky, které mohou palivovou základnu nahradit maximálně z poloviny. Nelze však v České republice vykácet všechny lesy, i tak by to nestačilo. Uhlí na zajištění tepla prostě do budoucna potřebujeme,“ doplnil Drápela.
Další alternativou je plyn
Převedení stávajících tepláren na plyn by ale vyžadovalo miliardové investice, které by řádově zvýšily cenu tepla oproti stávajícímu stavu.Třetí možností je elektřina.
Roční náklady ve srovnání s centrálním zásobováním teplem jsou v tomto případě až o 50 % vyšší.
Cena tepla - kdo přihodí výš
Většinu dostupného uhlí (tedy do vyčerpání těžebních limitů) na uhelné zdroje v ČR má skoupeny energetická skupina ČEZ. Do rekonstrukce svých uhelných elektráren vložila stovky milionů korun a zmodernizovala uhelné zdroje, je tedy zcela nereálné, že by tyto práva postoupila nebo prodala. Uhlí tak v budoucnu pro další zájemce nebude nebo bude neskutečně drahé. Už teď například skupina Czech Coal podle dostupných informací výrazně zvyšuje ceny dodávek u nových dlouhodobých kontraktů – podle některých zdrojů až na dvojnásobek. Situace je už natolik vážná, že se budoucností teplárenství zcela vážně zabývá i Hospodářská komora ČR. Na teplárenský segment je napojena řada firem se stovkami pracovních míst v každém regionu. Řešení situace je dvojí: buď urychlená výstavba jaderních elektráren (což je možnost pouze teoretická) s tím, že se uhlí přenechá teplárnám a elektřina se bude vyrábět pouze z jádra nebo prolomení těžebních limitů s následnou regulací těžby. Ty nejsou dány zákonem, jde pouze o usnesení vlády, které lze při dobré vůli relativně jednoduše změnit. I když stát prodal těžební společnost do soukromé sféry, těžební zákon říká, že majitelem nerostného bohatství je stát a privátní subjekty mají tzv. těžební práva. „Teplárenské sdružení si nechalo zpracovat právní rozbory, které říkají, že stát může těžbu do jisté míry regulovat a přednostně přidělovat surovinu tam, kde jeho využití bude nejvýhodnější,“ upřesňuje Drápela. Tato možnost ovšem znamená zásadní legislativní změny. „V rámci prolomení limitů je však třeba stanovit také regulaci trhu, cenovou politiku nelze ponechat v rukou soukromého sektoru.“ zdůraznil Drápela. V současné době je cena tepla pevně regulovaná. Teplárenské společnosti mají tvrdé regulace, co mohou a co ne vložit do svých nákladů. Energetický regulační úřad pečlivě hlídá, které náklady může teplárna uplatnit. Tato regulace platí i na soukromé subjekty. Jediný současný neregulovaný vstup je paradoxně největší náklad, a to palivo. Pokud privátní subjekt stanoví, že palivo nebude stát deset ale sto korun, Regulační úřad konstatuje, že je vše v pořádku a lidem se teplo zvedne o desítky procent. „Chceme, aby k prolomeným limitům vznikla i regulace těžby a cen uhlí pro teplárenství,“ vysvětluje cíl Teplárenského sdružení Drápela. „Nechceme zbytečně vyrábět drahé teplo a cpát nepřiměřené zisky těžařským společnostem. Současné nízké ceny, za které teplo vyrábíme, jsou udržitelné, jejich budoucnost však závisí na politické vůli, zda budeme mít z čeho vyrábět,“ konstatuje Drápela.
Problém je v tom, že od vzniku českého státu nebyla jednoznačně stanovena státní energetická koncepce. „Dvacet let už o tom jednáme s vládou. Vždy nám bylo řečeno, že vědí, že je to palčivý problém České republiky, nicméně vždy se to zametlo pod koberec,“ říká Drápela. První, kdo se touto koncepcí začal vážně zabývat, byla vláda premiéra Topolánka, která ustanovila tzv. Pačesovu komisi. „První věta, kterou prof. Pačes pronesl na konferenci k zveřejnění jejich záměrů, byla, že se blíží pohroma českého teplárenství,“ doplnil. Přípravou dlouhodobé státní koncepce energetiky se vážně zabývala také předchozí vláda premiéra Fischera. Ministr průmyslu a obchodu Vladimír Tošovský, který se energetikou dlouhodobě zabývá, konstatoval, že se musí připravit podmínky pro prolomení těžebních limitů. To je také z dlouhodobého hlediska jediné možné východisko z tohoto problému. Pokud by se uvolnily těžební limity, měl by český teplárenský průmysl zdroje uhlí na dalších 50, možná 70 let. To je dlouhá doba na to, aby se vyvinuly nové náhradní technologie.
Energetická koncepce je nezbytná
Otázka vytvoření nové a především dlouhodobé státní energetické koncepce je stejně palčivá, jako současně řešená zdravotní či důchodová reforma. Energetiku nelze vytvářet z roku na rok ani na čtyřleté volební období, je třeba mít koncepci minimálně na 15. let. „Je už pět minut po dvanácté na to, aby se řešení v teplárenství odkládala. Chceme znát jasné stanovisko, zda budeme mít z čeho vyrábět nebo ne,“ durdí se Drápela. „Ať víme, na čem jsme. Zákony nás nutí investovat do nových a drahých technologií, ale zároveň nám politická reprezentace nedá jasné stanovisko, zda bude za pár let z čeho vyrábět teplo.“ Současná vláda má v tomto směru dobře nakročeno. Nové vládní prohlášení obsahuje průlomový bod, a to výstavbu jaderných elektráren. Nicméně jádro řeší problematiku výroby elektřiny, ne tepla. Účinnost spalování primárních paliv v teplárenství v rámci kogenerace (vzájemná výroba tepla a elektřiny) je téměř 80 %, navíc vedlejším zdrojem jejich výroby je elektřina. Současné teplárny tak dodávají do elektrické sítě okolo 30 % veškeré elektřiny. Otázkou je, kdo by tyto dodávky elektřiny nahradil, opět ČEZ?
Budeme malým Londýnem?
V některých směrech by to byla pozitivní zpráva, ne však v oblasti centrální energetiky. Západní země s výjimkou severských států nemají příliš rozvinutý centrální systém výroby tepla. Velké teplárny u nás jsou jednou z mála kladných pozůstatků dřívější doby. „Víme, že západní Evropa nám tyto centrální zdroje závidí kvůli ekologii, bezpečnosti a energetické diverzifikaci zdrojů,“ konstatuje Drápela. „Jelikož Evropská unie nemá historicky vybudovaný systém centrálních výtopen, tuto problematiku v zásadě neřeší. Pro ni je teplárenství a kogenerace, problematikou malých místních zdrojů, např. hotelů,“ uzavírá Tomáš Drápela. Ne však pro téměř polovinu obyvatel České republiky, kterých se tento problém úzce týká. Určité úspory mohou domácnosti dosáhnout zateplením domů či paneláků, nicméně daný problém to nevyřeší. Uhlí je jediné nerostné bohatství, jehož cenu může český stát ovlivnit, zatím však v oblasti teplárenství vždy strčil hlavu do písku. Problém tedy zůstává otevřený jak na straně domácností tak i centrálních tepláren. Bude mít polovina obyvatel v horizontu deseti let zajištěny dodávky tepla za rozumnou cenu nebo si mají obyvatelé už začít šetřit nejenom na důchod, zdravotní péči, zvýšené DPH a kdo ví co ještě, ale i na to, aby měli v zimě vůbec teplo? Bylo by dobré znát brzy odpověď.
Graf
Přidat názor
Diskuse
| Doporučujeme |
| Komerční sdělení |
| Náš e-shop |
Energetický management pro energetické manažery ve školství a sociálních službách
|
| Nejčtenější |
| Komerční sdělení |
Energetika.cz 2024 © Všechna práva vyhrazena Provozovatelem toho serveru je Ekowatt.
Původní Webdesign & engine navrhl TrPe - Lucifer.czPřestavba a správa LMsoft