 |
 |
| Čtvrtek 21.11. 2024 |
Energoblog
Rozúčtování nákladů na vytápění pod drobnohledem
Otakar Klokočník |
10.2.2009 |
Článek se opírá o zkušenosti z rozúčtování nákladů na vytápění v družstevním domě, ve kterém bydlím. Problémy, se kterými se zde potýká, mají nicméně obecný charakter a více či méně úspěšně s nimi zápasí většina ostatních družstevních domů.
V popisovaném případě jde o věžák s 98 bytovými jednotkami, z toho více než polovina připadá na třípokojové byty a zbytek na garsoniéry. Z hlediska měrných nákladů na vytápění jsou byty dosti polarizovány. Přípustnou odchylku tohoto ukazatele +/- 40 % od průměru objektu, stanovenou vyhláškou Ministerstva pro místní rozvoj (MMR) č. 372/2001 Sb., překračuje v obou směrech asi po šestině bytů.
Následuje proto nezbytná úprava těchto ukazatelů do rámce mezních hodnot, což řada bytů s nulovými nebo nízkými náměry indikátorů považuje za přesun části "ušetřených" nákladů ve prospěch přetápěných bytů. Odtud se naopak ozývají hlasy, které podezírají "šetřílky" z manipulace s bytovými indikátory. Ti zase kontrují tvrzením, že "jim stačí k tepelné pohodě stoupačky a na ty přece přispíváme všichni v rámci základní složky nákladů".
Článek se pokouší zamyslet nad tím, kdo z účastníků těchto často bouřlivých debat má vlastně pravdu nebo přesněji řečeno více pravdy. Odpověď hledá v kvantitativní analýze nákladů na teplo.
Východisko k tomu poskytují faktury Pražské teplárenské a.s. V příkladu z našeho domu níže uvádím množstevní údaje a jednotkové ceny za rok 2008, které se vztahují k tarifnímu pásmu A a k tzv. Pražské teplárenské soustavě:
| GJ | Kč/GJ | Cena v Kč | Podíly | ||
| bez DPH | vč. DPH | % | |||
| Odebrané množství | 1300 | 234 | 303 550 | 330 870 | 60,3 |
| Sjednané množství | 1300 | 154 | 200 200 | 218 218 | 39,7 |
| C e l k e m | 503 750 | 549 088 | 100,0 | ||
Z uvedeného příkladu je zřejmé, že v bytových družstvech naší velikosti a s podobnou úrovní měrné spotřeby tepla připadá z celkových ročních nákladů na vytápění cca 60 % na odebrané a 40 % na sjednané množství. Pro klasifikaci tohoto druhého údaje je velmi důležitá tato charakteristika z ceníku Pražské teplárenské: "plat za sjednané množství je stanoven za rezervaci výkonu zdrojů a dopravní kapacity distribuční soustavy". Jde tedy o variantu například paušálu za telefonní přípojku versus hovorného (=vytápění bytů).
Celý uvedený paušál logicky patří do základní složky nákladů, jejíž podíl na celkových nákladech za teplo je v našem objektu stanoven na 50 %. To znamená, že v našem objektu odčerpává ze základní složky nákladů přibližně 80 %. Ze zbytku je třeba dále hradit tepelné ztráty pláštěm objektu a další část je odčerpávána na "nucené" vytápění rozsáhlých společných prostor.
Na základě této analýzy lze, podle mého soudu, bezpečně tvrdit, že pro vertikální rozvody tepla nezbývá v základní složce nákladů (placených podle podlahové plochy) žádný prostor. Ty se přitom podílí na instalovaném výkonu otopné soustavy téměř 10 %. Na rozdíl od otopných těles nelze jejich výkon v bytech regulovat a představují proto zdroj tzv. "nuceného" vytápění; odhaduje se, že přispívají k tepelné pohodě bytů v průměru více než pětinou. Přitom se s nimi zachází jakoby šlo o "bezúplatný náklad", něco jako o "dar z nebe". Tepelné zisky z rozvodů jsou navíc nerovnoměrně rozděleny v neprospěch třípokojových bytů a všeobecně pak na úkor bytů ve vyšších podlažích, které mají rozvody mnohem menších průměrů; v posledním podlaží jsou rozvody dokonce minimální.
Do úvahy je nutno dále zahrnout i to, že jednotlivé byty nejsou tepelně izolovanou jednotkou, ale jsou součástí celého objektu, v němž se tepelné toky řídí fyzikálními vlastnostmi tepla a jsou proto ovlivňovány tepelným odporem stěn. Teplo proto prostupuje stěnami z okolních vytápěných bytů a z tohoto důvodu dochází k dodávce tepla i do bytů se zcela uzavřeným otopným tělesem.
Kombinované působení obou uvedených faktorů vede k tomu, že rozdíly mezi byty v průměrných vnitřních teplotách (pohybují se mezi cca 20 °C a 24 °C) jsou neporovnatelně menší než v měrných nákladech.
Zvláště plasticky to vyplyne, jestliže například porovnáváme příspěvky dvou extremních bytů stejné velikostní kategorie k úhradě spotřební složky nákladů. Například v roce 2007 se úhrady dvou třípokojových bytů za spotřební složku pohybovaly před korekcí mezi necelými 500 Kč a více než 12000 Kč. Po korekci se sice tyto extrémy dosti sblížily, nicméně výsledné částky 1200 tis. Kč resp. 6500 tis. Kč stále nekorespondují s odpovídajícími rozdíly v úrovni vytápění.
Ještě přesvědčivěji působí porovnání příspěvku vybraných skupin bytů k hrazení spotřební složky objektu:
- dvacetičlenná skupina bytů s nejnižšími měrnými náklady přispívala po korekci na úhradu tohoto ukazatele 6 % (údaj je ovšem mírně podhodnocen tím, že jsou v ní více zastoupeny garsoniéry);
- stejně početná skupina bytů s nejvyššími měrnými náklady naproti tomu přispívala na spotřební složku téměř 37 % (před korekcí dokonce 50 %);
- rozšíříme-li tyto skupiny na čtyřicetičlenné, pak na "spodní" příčky pomyslného žebříčku připadalo ze spotřebních nákladů objektu necelých 18 %, zatímco na "horní" téměř 62 % (při zhruba vyrovnaném podílu na podlahové ploše objektu).
Objektivním základem těchto disparit jsou rozdíly v úrovni vytápění. Neméně významný je ovšem vliv obou již zmíněných faktorů, "nuceného" vytápění stoupačkami a redistribuce tepla mezi byty s vypnutými otopnými tělesy a zbytkem domu (především ovšem přetápěných bytových jednotek).
Často se setkáváme s názorem, že nulové nebo velmi nízké náměry jsou "obohacováním se na úkor souseda". Řada bytů ovšem omezuje vytápění například ze zdravotních důvodů, nebo protože využívají byt víceméně k přespání a mnozí i z finančních důvodů. Až na výjimky tak nečiní z nízkých pohnutek, pouze využívají (vědomě či nevědomě) slabin, které jim nabízí nedokonalost metody i používaných technických prostředků.
Morální odpovědnost za výsledky realizace rozúčtování nákladů na teplo nesou představenstva družstevních domů. Měly by se proto snažit, aby bylo co nejspravedlivější a použít k tomu systémových prostředků, které by do značné míry potlačily zjevné křivdy.
K těmto opravným prostředkům nepochybně patří zohlednění stoupaček jako zdroje neměřitelných tepelných zisků bytů. Prakticky vůbec není využívána možnost snížit velikost přípustných odchylek od měrných nákladů objektu, dejme tomu na +/- 25 %. Přitom tomu nic nebrání, protože používané mezní hodnoty chápe vyhláška MMR jako maximálně přípustné odchylky. Z metodických pokynů tohoto orgánu naopak jasně vyplývá, že maximální odchylka - 40 % by měla být akceptována pouze v nezbytných a odůvodněných případech, např. u neobsazených bytů nebo nebytových prostorů. Z vlastní praxe z rozúčtování nákladů na vytápění mohu obě tato opatření vřele doporučit jako nástroje, který pomůže valně zvýšit jeho věrohodnost. V případě zájmu jsem ochoten poskytnout o této problematice mnohem více informací než je to možné v rámci krátkého článku.
Pro EkoWATT napsal Ing. Otakar Klokočník
Přidat názor
Diskuse
Špatná úvaha | |
| Sova | 7.11.2010 |
| Docela zajímavá úvaha, ale je vidět že autorovi nedochází několik věcí: 1) Vždy mě zajímá výsledná cena tepla. Bohužel taky máme Pražskou Teplárenskou a výsledná cena tepla je 700Kč/GJ. To že tuto hrůzostrašnou cenu schovávaji za dvě položky, tedy za teplo odebrané a sjednané na věci nic nemění. Autor by si měl uvědomit, že sjednané množství je přímo závislé na odebraném tedy to co ušetřím se mi promítne i do sjednaného množství, tedy není to nějaký "paušál" s kterým se nedá hnout jak autor v článku chybně popisuje. Řešením je tlak na PT na cenu tepla, nebo změna způsobu vytápění, neboť z plynu teplo vyrobíme za 320Kč/GJ a tepelným čerpadlem za 250Kč/GJ, tedy chyba je asi někde jinde. 2) autor by si měl nastudovat vyhlášku 372/2001 Sb, kterou se v článku ohání a zjistit si jaký je rozdíl mezi podlahovou plochou a započitatelnou podlahovou plochou. 3) autor by si měl uvědomit, že jím zmiňované neizolované potrubí vnitřního rozvodu tepelné enetgie vyhláška 372/2001 Sb zmiňuje a to dokonce počítá s koeficientem S což je povrch potrubí v m2 tedy zohledňuje i průměr potrubí. Pokud má autor problémy ze stoupačkami ať v domě navrhne jejich izolování. 4) další úvahy jsou již totální věštění z koule. Autor neví, zdali si dotyční nepřitápí elektřinou, jak větrají a zdali si nezateplili okna, neinstalovali programovatelné termohlavice atd. atd. 5) je třeba si uvědomit, že vyhláška 372/2001 Sb není nějaké nedotknutelné dogma a pokud se lidé v domě dohodnou mají možnost rozůčtovávat si náklady jak je jim libo. Vyhláška musí být ale všeobecně použitelná nezávisle na tom zdali teplo dodává teplárenská, plynová kotelna, tepelné čerpadlo, kotelna na tuhá paliva atd. | |
| Reagovat na příspěvek | |
| Doporučujeme |
| Komerční sdělení |
| Náš e-shop |
Energetický management pro energetické manažery ve školství a sociálních službách
|
| Nejčtenější |
| Komerční sdělení |
Energetika.cz 2024 © Všechna práva vyhrazena Provozovatelem toho serveru je Ekowatt.
Původní Webdesign & engine navrhl TrPe - Lucifer.czPřestavba a správa LMsoft